Vánoce naruby

Když jsem před třemi lety oslavila první Vánoce bez rodičů, bylo to zvláštní. Bylo to jiné a bylo to s mým klukem a mými přáteli v Holandsku. 

Letos už to byly 2. Vánoce na Novém Zélandu. Neplánovali jsme to. Chtěli jsme oslavit Vánoce se svými rodinami, ale pandemie nám změnila plány od základu. 

Každý rok, co jsem slavila Vánoce s rodinou jsme měli, a pořád máme, své tradice. Zhruba den až dva před Štědrým dnem donese taťka živý vánoční stromeček, aby se pěkně usadil a provoněl nám celý byt. Večer před Štědrým dnem, nebo ráno 24.12. začneme společně s mou mladší ségrou u pohádek zdobit stromeček. K snídani je tradiční vánočka s kakaem a následují pohádky u televize.

Mamča mezitím obaluje a smaží kapra, taťka vaří hrachovou polévku, kterou fakt miluju. Už teď se mi na ni sbíhají sliny. Až je místo v kuchyni, přicházím na řadu já a začnu připravovat štědrovečerní tabuli. Jelikož teď nejsem doma, ujímá se mé role mamča se ségrou. 

Okolo poledne bereme auto a jedeme na hřbitov zapálit svíčky, a zavzpomínat na členy rodiny, kteří už tu s námi nemohou být. Poté jedeme popřát rodinách s mamčiné i taťkové strany Šťastné a Veselé, ochutnáme vánoční cukroví,  vaječný koňak moji babči a pomalu se chystáme zpátky domů, abychom stihli v 5 hodin večeři. 

Všechno se doma připravuje, všichni už jsou nedočkaví a z hladu ujídají bramborový salát, doladí se poslední detaily, šupiny z kapra si dáme pro štěstí pod talíře, peníze pod ubrus a může se večeřet. 

Do pozadí pouštíme české koledy, taťka naleje přípitek a poděkuje za nás, za všechny, že jsme se všichni ve zdraví zase sešli u našeho stolu. Popřejeme si a usedneme. Když sníme polévku i druhý chod, mamča rozkrojí jablko, abychom zjistili, jak krásná hvězdička se tam ukrývá. Každý dostane kousek jablka, ochutná cukroví a společně odcházíme ke stromečku, kde už na nás čekají vánoční dárky.

Zapálíme všechny 4 svíčky na adventním věnci, zapneme televizi s každoroční novou pohádkou na ČT1 a začneme si rozbalovat dárky. Po chvíli, kdy jsme zahlcení balícím papírem, stuhami a dárky, se spokojeně usadíme a v pohodlí teplého domova s pusou plnou cukroví, se začneme dívat na pohádky. 

Když jsem takto slavila každé Vánoce s rodinou, přišlo mi to jako samozřejmost. Ale čím jsem starší a Vánoce už třetím rokem s rodinou neslavím, uvědomuji si, jak jsou pro mě tyto chvíle důležité. Jak je důležité říct svým rodičům DĚKUJI, MÁM VÁS RÁDA, obejmout je, nebýt ve stresu, nehádat se a nebýt smutný. Ale oslavit je s radostí, teplým jídlem v žaludku, a dobrým cukrovím. 

Moje první Vánoce bez rodičů jsem oslavila v Holandsku se svými přáteli. S mým přítelem jsme pracovali půl roku ve skladu, abychom si vydělali na cestu na Nový Zéland. S našimi kamarády jsme měli bramborový salát a řízky. Rozkrojili jsme si jablko pro štěstí a společně si rozbalili dárky. Byl to příjemně strávený čas, který mi připomněl aspoň z části domov. 

Naše druhé Vánoce jsme oslavili v místě Cromwell na Novém Zélandu. Pracovali jsme i na Štědrý den, protože Vánoce se tu slaví 25.12., nikoho to tedy nezajímalo. Jelikož jsme je slavili s českými přáteli, měli bramborový salát, výborného pstruha a cukroví, zase jsme se cítili jako v Česku. 

Tento rok jsme chtěli Vánoce oslavit na pláži. Můj kluk si chtěl sjet svou vánoční vlnu, která se mu povedla a já nám chtěla připravit krásné a útulné Vánoce v našem pojízdném domečku. Všechno se nám vydařilo. Měli jsme bramborový salát, čerstvého lososa i kousek tuňáka, bublinky, jablko s hvězdičkou a místo cukroví jsme si koupili Ferrero a čokoládový dortík. 

I přesto, že byly letošní Vánoce s aprílovým počasím, pěkně jsme si je společně užili. Byly to naše úplně první Vánoce, které jsme oslavili spolu sami. A i když bylo příjemné je oslavit v teple u pláže, pro mě bude vždycky kouzlo Vánoc, sníh, zima, horké kakao, cukroví a teplo domova.