Spát někdy méně, Vám může přinést víc, než si myslíte
Kdo z Vás četl můj článek z minulého týdne, tak moc dobře víte, že jsem se na konci článku zmiňovala o našem dalším dobrodružství, které nás čekalo hned následující den po chatě Angelus. Ti, kteří článek nečetli si jej můžou přečíst zde.
A ano bylo tomu tak. Ten den, který jsme přišli z chaty Angelus, osprchovali se a pořádně se najedli, jsme začali plánovat naši další cestu. Potřebovali jsme si to pořádně promyslet, říct si, jestli má cenu tam jezdit, jestli to nebude zdlouhavá cesta.
Podle fotek ale postupně zjistíte, že to nebylo zbytečné a ve výsledku jsme byli moc rádi, že jsme se rozhodli jet. Ještě ten večer jsme se shodli na tom, že když už tam pojedeme, tak ať to stojí za to. Ať to využijeme na maximum. Večer jsme dorazili do kempu, spali jsme asi 6 hodin a brzo ráno jsme vyrazili směr Pillar Point.
Když jsem říkala, že jsme to chtěli využít na maximum, znamenalo to pro nás přijet na toto místo na východ sluníčka. Podle předpovědi počasí jsme věděli, že nám vyjde krásný den a proto jsme toho využili. Přijeli jsme na určené místo, udělali si rychle teplý čaj, vzali foťák a vyrazili na vyhlídku. Cesta trvala asi 5-10 minut rychlochůzí, a po ránu tolik pohybu, když jste ještě v polospánku, je docela sranda. Stihli jsme to a to bylo nejdůležitější.
Na vyhlídce jsme si užili krásný příchod nového dne, zahřáli se teplým čajem, vytvořili jsme si společnou vzpomínku a pomalu šli zpátky k autu, abychom se posunuli o pár kilometrů dál k dalšímu bodu, který jsme měli na seznamu dne.
Kousek od Pillar Pointu se nachází místo Cape Farewell, což je další z přírodních úkazů v severní části jižního ostrova. K tomuto místu se nedá dojít blíž, než jak vidíte na fotkách, ale i přesto jej můžete zachytit v celé jeho kráse. Na některých fotkách jsem vypadala jako bych brečela, nebylo to ale z toho, že bych z tohoto místa byla tak dojatá, ale že nám ten den foukal opravdu nepříjemný vítr, i přesto, že byl pěkný den.
Další zastávkou, na kterou jsem se hodně těšila byla Wharariki Beach. Dlouhá písčitá pláž, po které se dá jezdit na kole, proběhnout se, nebo si jen udělat pěknou procházku. Určitě všem doporučuji pláž navštívit při odlivu, můžete se jít podívat do všech zákoutí skalních útvarů, než znovu přijde příliv a vy tak přijdete o příjemnou podívanou. K pláži se dostanete asi 5-10 minutovou procházkou, kterou se můžete vrátit zpátky nebo si můžete udělat okruh a pozorovat tak faunu a flóru všude okolo vás.
Tyto tři věci jsme stihli asi do 11. hodiny dopoledne, což bylo super, protože co jsme se vrátili z pláže na parkoviště, byla všude spousta lidí, kteří se tam teprve chystali. Byli jsme rádi, že jsme si to naplánovali takto a měli celou pláž téměř pro sebe.
Když jsme se vraceli cestou zpátky, ještě jsme si udělali zastávku v Te Waikoropupu / Pupu Springs, což jsou jezírka s nejčistší vodou na Novém Zélandu. Okolo jezírek je vyznačená stezka, kam můžete jít a kam se nesmí. Voda byla opravdu průzračně čistá a je určená pouze k dívání, ale svádělo to hodně ke koupání, což bylo samozřejmě zakázané. Jelikož nám svítilo sluníčko, odrážely se paprsky od hladiny vody, takže voda se nedala tak pěkně vyfotit. O to víc, se ale můžete těšit na zážitek, který můžete sami zažít, když se tam vydáte.
Posledním bodem našeho dne měla být jeskyně Rawhiti Cave. Když jsme přijeli na parkoviště, už se začalo stmívat a věděli jsme, že ještě nějakou dobu potrvá, než k jeskyni dojdeme. Chvíli jsme se rozmýšleli, ale nakonec jsme vzali foťák, obuli trekové boty, vzali čelovky a vyrazili jsme na 45 minutovou “procházku” rychlochůzí do kopce směrem k jeskyni. V té době bylo po dešti, takže lesní cestička byla hodně kluzká, což nás trošku zpomalovalo a museli jsme být opatrní. Navíc už byla v lese tma, takže jsme si museli dávat o to větší pozor kam šlapeme. Nic nás ale nezastavilo a nepřesvědčilo o tom, abychom se otočili a šli zpátky. Když už jsme tam byli, využili jsme toho. Nevěděli jsme, co nás bude čekat a jestli vůbec něco uvidíme, ale riskli jsme to. Jelikož jsme šli opravdu rychle, k jeskyni jsme to zvládli asi za půl hodiny. Na konci cesty nás čekala krápníková jeskyně s výhledem, v našem případě, do tmy. Svítili jsme si mobily a čelovkami, abychom aspoň něco viděli. Když jsme se ale otočili z jeskyně směrem ven, čekal nás tam pěkný výhled na měsíc a dalšími krápníky.
Nakonec si myslíme, že i přesto, že jsme tam byli večer, to mělo své kouzlo a viděli jsme to, co ostatní zase neviděli.
Další fotky z těchto míst najdete ve fotogalerii.