Některé otázky už si prostě (ne)kladu

Než se Vám rozepíšu o novém článku, který jsem pro Vás připravila, ráda bych vám napsala, proč jsem nezveřejnila minulý týden článek jako každou neděli.  

Jelikož jsme 5.1. začali pracovat na sběru třešní, pracujeme 6 dní v týdnu, 10,5 hodin denně, člověk je z toho horka unavený a jediné co ho ten den zajímá je, aby se najedl, osprchoval se, dal pivko s přáteli a únavou padl do postele. Minulá neděle byl jediný den, který jsme měli volno, proto jsme ho strávili s přáteli u vody a příjemně si odpočinuli. V pondělí to začalo nanovo. Znovu vstávat, jít do práce, a spát. 

Dneska je znovu neděle a my máme kvůli dešti volno. 

Jelikož pracujeme a necestujeme, dnešní článek nebude o našich dalších dobrodružstvích, na které už se moc těším, ale o tom, jaké otázky si často kladu.

Tak se do toho pustíme. 

Když člověk cestuje, má spoustu času. Když chce, může hodiny sedět a koukat jak nad oceánem zapadá sluníčko. Může vstát dřív a jít se podívat, jak nad horami vychází nový den. 

Když jsem v těchto okamžicích, často si kladu otázky. Jaké by to bylo kdybych se nedostala na Nový Zéland? Kde bych byla, když bych nepoznala svého kluka? Jaký život bych žila a kde a s kým? Jak bych se zrovna měla? Jak bych vypadala a jak bych se cítila? Změnila bych něco, abych si žila svůj sen? Abych byla šťastná? 

Vždycky si říkám, že co se má stát se stane. Může to ale člověk nějak ovlivnit? Může některým věcem zabránit? Může je oddálit? Nebo jsou některé věci nevyhnutelné a prostě se stanou? Jak člověk pozná, že dělá správně? Nebo musí člověk udělat hodně chyb, aby se z nich poučil? Může člověk přehlížet nějaké věci, a přesto být šťastný? 

Když u mě vznikne nějaký problém, snažím se ho řešit. Přijít na řešení, mluvit o něm. Někdy ale platí to, že všechno má svůj čas. Čas nám ukáže tu správnou cestu. Jen musíme počkat a vydržet. 

Kdybyste se teď zamysleli nad tím, jestli změníte svůj život, svoje fungování, svoje myšlení. Udělali byste to? Jak moc velké změny ve vašem životě by nastaly? 

Kdybyste teď mohli změnit místo, kde jste, udělali byste to? Šli byste si tvrdě za svými sny? Co jste proto ochotni podstoupit?

Kdybyste měli možnost, udělali byste něco jinak? Odešli z práce, která Vás nebaví? Změnili místo, kde žijete? Začali cvičit? Nebo byste nad tím mávli rukou a řekli, že by to stejně za nic nestálo? Jak moc se člověk bojí nových věcí, které nikdy nevyzkoušel? Myslím si, že je pro člověka přirozené bát se. Bojíme se neznámého, nevíme co přijde, jestli to bude bolet, jestli budeme šťastní, jestli se nám něco nestane, jestli nás něco nebo někdo nezklame. Ale když to nezkusíme, nezjistíme. 

Kdybyste měli možnost, vrátit se do minulosti a udělali něco jinak. Udělali byste to? Nebo i přes všechny pády a bolesti byste věděli, že to stálo za to a vy jste se ponaučili ze všech chyb? 

Člověk se během svého života vyvíjí a mění. Nemůže být stále stejný. Může se naučit nové dovednosti, rozvíjet se ve svých slabinách a potlačit své strachy. Člověk se během svého života naučí spoustu nových věcí, spoustu věcí zapomene a několikrát za život se spálí. 

Je to ale život. Není jednoduchý a žijeme ho takový, jaký si ho sami uděláme. Záleží jenom na nás, jaký bude. Ale je to náš život. Nikdo nikdy za vás život žít nebude. Tak si jej nenechejte vzít. 

Na závěr mám pro vás otázky. Změnili byste něco ve svém životě a proč? Pokud chcete, napište mi do komentáře, co by to bylo. 

A ještě jedna věc. Jelikož příští týden budu nejspíš pořád pracovat, nemůžu vám slíbit, že vydám další článek. Co by mi ale udělalo radost je vaše pomoc. 

Pokud máte nápad, o čem bych mohla psát, něco vám poradit, co se týká Nového Zélandu, něco by vás zajímalo, napište mi dolů do komentáře a já to pro vás do příští neděle zpracuji. 

Všem přeji pěknou neděli a zůstaňte v bezpečí.