Něco málo z krás národního parku Aspiring
Naše poslední cestování a objevování krás Nového Zélandu bylo v národním parku Aspiring. Tuto krásnou oblast už jsme v minulosti navštívili, ale poprvé jsme neměli čas ji prozkoumat, tak jak jsme chtěli.
Proto jsme se tam tentokrát vrátili, abychom si odnesli ze Zélandu pocit, že jsme tuto část zažili na vlastní kůži.
Náš cíl byl Cascade Saddle. Sbalili jsme si potřebné věci na 2-3 dny a vyrazili jsme z parkoviště.
Jelikož jsme odcházeli až odpoledne, plán pro první den nebyl zas až tak náročný. Z parkoviště k první chatě Aspiring to bylo necelých 9 kilometrů s převýšením jen pár metrů. My jsme ale v chatě spát nechtěli. Proto jsme s sebou měli sbalený stan, karimatky i spacáky, které nám zaručovaly další dobrodružství a trošku kratší cestu. Marťas ke všem věcem přibalil meloun a mohli jsme vyrazit.
Po cestě k chatě Aspiring, můžete odbočit na další trek Rob Roy, kde vás čeká krásný výhled na ledovec. My jsme ale tento trek vynechali a pokračovali k našemu cíli.
S Marťou jsme si našli útulné místo na spaní s krásným výhledem na hory. Odložili jsme batohy a šli se vykoupat na naháče do ledovcové řeky, která byla krásně osvěžující.
Postavení stanu nám stěžovaly otravné mušky Sandflies, které tam žijí stejně jako na celém západním pobřeží. Každé naše zastavení, čekání, Sandflies využily a kousaly všude, kde našly volný kousek masa. Proto se taky stávalo, že jsem se ráno probudila s oteklým rtem, nebo krvavou tečkou na nose. Využily každé příležitosti.
Stan jsme postavili, rychle dovnitř naházeli věci, zavřeli, a venku si připravili večeři.
Noc jsme strávili pod hvězdnou oblohou s výhledem na národní park.
Druhý den ráno jsme si sbalili všechny věci, vyrazili směr chatu Aspiring, nechali tam všechny těžké a nepotřebné věci, a vyrazili s jedním batohem směr náš cíl. Cascade Saddle.
Čekalo nás převýšení 1 400 metrů na 6,6 kilometrů. Jak jsme před očima uviděli to stoupání, byli jsme rádi, že jsme s sebou netahali všechny věci. Cesta vedla chvilkami po rovince, ale převážně do kopce. Přeskakovali jsme kameny, malé potůčky, podlézali a přelézali popadané stromy.
Hned jak jsme vyšli z lesa, rozprostírala se před námi nádherná panoramata. Stoupání už bylo příjemnější, výhledy krásnější a teplé sluníčko nám svítilo do zad.
Já už začala být unavenější proto jsem zůstala na kopci, ale Marťa si udělal ještě hodinovou procházku dolů k ledovci.
Když se vrátil, byl nejvyšší čas vyrazit zpátky na chatu pro věci.
Ale kam dál? Zpátky na parkoviště. Proč jsme se tak rozhodli? Věděli jsme, že následující ráno bude velké horko a čekalo by nás ještě dalších 8 kilometrů k autu. Proto jsme se rozhodli jít tento úsek ještě ten den, sice pomaleji a ve tmě, ale ušetřili jsme tím dost času.
A abych Vám nekecala, těšili jsme se na vychlazené pivo, které nás čekalo v autě.
Byla jsem na nás moc pyšná. Za ten den jsme zvládli převýšení přes 1 500 metrů a v nohách měl Marťas okolo 30 kilometrů a já 25 kilometrů.
Zvládli jsme to. Došli jsme asi okolo 11 hodiny večer, uvařili si rychlou večeři, opláchli se vodou a spokojeně zalezli do auta.
Byl to hodně dlouhý a náročný den, všechno dopadlo dobře a my na to vzpomínáme jenom v dobrém.
