“Mučení” jehňátek
Řekli nám, že je to pro jejich zdraví. Řekli nám, že to pro nás bude nová zkušenost. Řekli nám, ať to vyzkoušíme.
Já z toho měla v první chvíli strach. Měla jsem strach, že mi z toho bude špatně a pozvracím se. Nakonec jsem byla ráda, že jsme do toho šli.
O čem je vlastně řec? O prostříhávání oušek, gumičkování huňatých kulek a stříhání ocásků.
Řeknu vám, jak to všechno začalo. Minulý týden jsme byli na oslavě 80tých narozenin naši novozélandské babičky. Byla tam celá jejich rodina a taky jsme měli možnost poznat bratrance našeho šéfa, který má farmu s ovečkami a krávami. Žije kousek od Gisborne a farmu má opravdu moc pěknou. Je velká, prostorná, život pro zvířata je tam ráj. Je tam krásný klid (když nepočítám neustále bučení a bečení), žádný hluk z města, žádné světelné znečištění.
Rob s Marií nám řekli, co přesně dělají a co bychom mohli vyzkoušet my.
A teď k samotné práci. Jehňátka, která se narodila v rozmezí červenec až září se musela nechat naočkovat, správně prostříhnout ouška, ogumičkovat huňaté kulky, odstřihnout ocásek a vydezinfikovat.
Tak už chápete, proč jsem z toho měla ze začátku strach? Tak proto…
Když jsme přijeli na farmu, první co jsme uslyšeli byl ohlušující zvuk mečících jehňátek. Po chvíli jsme si na to zvykli a mohli jsme začít.
Jako první se musely nahnat ovce i s jehňátky do jedné ohrádky, ze které se oddělily ovce do další ohrádky, aby nám zůstaly jen jehňátka. A mohli jsme začít.
Vzít jehňátko, správně chytnout za zadní končetiny a jde se na věc. Všechno vidíte na fotkách. První se muselo naočkovat, potom se zjistilo, jestli je to malá ovečka nebo malý beránek a podle toho se prostřihlo ouško na pravé nebo na levé straně.
Další věc, která byla důležitá udělat v případě, že to byl malý beránek, bylo ogumičkovat jejich malé huňaté kulky. Do 5ti minut jim do nich přestala proudit krev a po týdnu chozením samy odpadly.
Poslední část, která byla potřeba udělat, bylo odstřihnutí ocásku. Pokud jste si někdy všichni, malé narozené ovečky mají dlouhé ocásky. Je potřeba je ustřihnout, protože když je přes léto horko, mouchy by kladly vajíčka do ocásku a mohly by začít hnít. Na závěr se zadečky nastříkaly dezinfekci, pro rychlejší hojení.
Stříhání ocásku se provádělo pomocí speciálních nažhavených nůžek. V minulosti se ocásky podvazovaly, pomalu jim odumíraly a na závěr utrhly.
Celý tento okruh trval jen několik málo vteřin. Nakonec se dalo jehňátko do ohrádky, kde si postupně nacházely svoji maminku. Ovce s jehňátky se hledají pomocí pachů a po zbytek dne jsou se svými matkami na louce, než se vypustí na novou část farmy, kde se pasou.
Když jsem psala, že to byla jehňátka narozená v rozmezí od července do září, dokážete si představit, že některá jehňátka byla větší než ta další. Já jsem se spíše držela těch menších, protože ještě neměla takovou sílu, aby se bránila. Ale musím uznat, že i některá menší měla pěknou sílu a bránila se, co to jen šlo.
Pokaždé, co jsem jehňátko vzala, cítila jsem, jak jim rychle buší srdíčko. A pokaždé co jsem je odkládala do ohrádky, cítila jsem, jak jsou jehňátka teplá.
Tento proces se provádí jen jednou do roka a to pochopitelně tehdy, kdy se narodí nová jehňátka.
Nám to zabralo necelé 4 hodiny, protože nás tam bylo hodně a taky proto, že si Rob s Marií rozdělili celé stádo na 2 části a první část už byla hotová.
Při každém prostříhnutí ouška nebo ustříhnutí ocásku tekla krev. Takže si asi dokážete představit, jak jsme vypadali, když jsme skončili. Krvavé oblečení, ruce i obličej, jako bychom zrovna někoho zabili.
Když jsme se v závěru ptali, jak zjistí, kolik jehňátek se jim letos narodilo, Marie nám řekla, že budou počítat jednotlivé ocásky. Navíc pro zajímavost, pro místní jsou ocásky velkou pochoutkou.
Po práci jsme byli pozváni na grilování a chlazené pivo u Roba a Marie, kde se nás ptali na náš život v Česku, jaké to je, jak se nám tam žije a co je jiné, než tady na Novém Zélandu. Byl to příjemně strávený čas, který jsme zakončili projížďkou po celé jejich farmě.
A co na závěr? Znovu jsem se přesvědčila o tom, že když máte z něčeho strach nebo obavy, jděte do toho. Zkusíte tak něco nového, co už třeba nikdy nezažijete. Vždycky můžete říct ne, když vám z toho nebude dobře, ale běžte do toho a zkuste něco nového.
Na úplný závěr přikládám videa přímo z akce.