KAWEKA FOREST PARK, aneb zima ještě nekončí!
Jelikož jsme všechnu práci v Gisborne zvládli rychle a věděli jsme, že než začneme pracovat nanovo, chceme zase něco málo procestovat. Jako první jsme začali uvažovat nad jezerem Waikaremoana, kde se také nachází jeden z Great Walků (vicedenních treků), je tam možnost využití našeho kajaku a taky hodně procházek k vodopádům a pěkným místům. Jelikož jsme ale v tuto dobu byli v kontaktu s Kubou a Romčou, chtěli jsme vědět jaký je jejich plán na cesty.
Oni byli rozhodnuti, že pojedou do Kaweka Forest Parku, kde byli nedávno jejich kamarádi, kteří mluvili o tom, jak je to tam super. Nám se ten nápad zalíbil a proto jsme se rozhodli jet s nimi.
Kaweka Forest Park je park, ve kterém máte spoustu chat a tras, ze kterých si můžete vybrat podle toho, na co se zrovna cítíte a kolik času máte. My jsme se rozhodli pro stejnou trasu jako šli kamarádi od Kuby.
A jaká trasa že to byla?
Čtvrtek 27.8.: Gisborne -> Makahu Saddle Hut (carpark) -> Back Ridge Hut
Pátek 28.8.: Back Ridge Hut -> Kiwi Saddle Hut
Sobota 29.8.: Kiwi Saddle Hut -> Makahu Saddle Hut (carpark)
A jaká byla skutečnost?
Čtvrtek 27.8.: Gisborne -> Makahu Saddle Hut (carpark)
Pátek 28.8.: Makahu Saddle Hut (carpark) -> Back Ridge Hut
Sobota 29.8.: Back Ridge Hut -> Kiwi Mouth Hut
Neděle 30.8.: Kiwi Mouth Hut -> Studholme Saddle Hut
Pondělí 31.8.: Studholme Saddle Hut -> Makahu Saddle Hut (carpark)
A teď vám to vysvětlím, proč to bylo nakonec tak jak to bylo.
Když jsme ráno odjížděli z Gisborne, zjistili jsme, že na některých chatách musíme mít lístky, kterými se prokážeme, že jsme noc zaplatili. Museli jsme si tedy udělat zastávku v Napier, kde jsme si je koupili. Po cestě z Napier jsme mohli vyrazit směr Makahu Saddle Hut parkoviště. Abyste tomu rozuměli tato chata je vzdálená od parkoviště asi 300 metrů, proto ji stále zmiňuji jako záchytný bod. Pokud se rozhodnete stejně jako my, myslete na to, že cesta na parkoviště je do dlouhého, táhlého kopce po gravelce. Určitě důležité zmínit.
Přijeli jsme tedy na parkoviště, ale už bylo pozdě na to, abychom šli a stihli dojít na první chatu Back Ridge Hut. Navíc pršelo, proto jsme se rozhodli zůstat, přespat v autě a v pátek ráno vyrazit. Ten večer jsme si šli udělat do chaty aspoň oheň, společně posedět a zahrát kostky.
V pátek ráno jsme vyrazili okolo 10 hodiny směr vrchol Kaweka (1724 m n.m.). Nikam jsme nespěchali, užívali si krásné přírody okolo nás, teplého počasí a zdolávali další a další metry převýšení, které na nás čekaly. Cesta byla stále víc a víc do kopce, ale na tento terén už jsme byli zvyklí. Jen to šlo poznat na naši fyzičce. Zvládali jsme to všichni ale pěkně.
Asi okolo jedné hodiny odpoledne jsme dorazili na samotný vrchol, který byl celý pod sněhem. Po dlouhé době jsme se opět setkali se sněhem a mohli si jej trochu užít.
Jelikož na vrcholu foukal hodně studený vítr, udělali jsme si rychlou fotku, já si z radosti vyskočila a šli jsme zpátky. Šli jsme zpátky k rozcestníku, který je kousek od vrcholu, podle kterého se dostanete k první chatě. K chatě Back Ridge. Můžete jít z pravé nebo z levé strany. Po cestě jsme potkali pána, který nám poradil, že pravá cesta není tak strmá a bude pro nás jednodušší. A měl pravdu.
Okolo půl 3 jsme dorazili k chatě. Byla oranžová se 2 dvouposchoďovými postelemi, kamínky, stolem a 2 lavicemi na sezení. Kousek od ni stála kadibudka a vedle chaty tekl potůček. Chvíli jsme si odpočinuli, dali si jídlo, kluci začali sekat dřevo a já s Romčou rozdělávat oheň. Po zbytek večera jsme udržovali oheň, jedli a hráli kostky. Aby nám v noci nevyhasl oheň, domluvili jsme se, že každý z nás bude po 2 hodinách přikládat. Pořadí jsme si určili podle toho, kdo jak vyhrál v kostkách. Domluva fungovala a nám tak nebyla v noci zima.
Ráno jsme udělali, co byla potřeba, uklidili pečlivě celou chatku a mohli jsme vyrazit k dalšímu cíli.
Naším prvotním cílem byla chata Kiwi Saddle Hut, ale jelikož to bylo daleko, nakonec jsme skončili na bližší chatě Kiwi Mouth Hut. Cesta byla podobná jako první den. Přes vrchol a do údolí na chatu. Kilometrově to tedy nebylo tak daleko, na co jsme byli normálně zvyklí, za to převýšení bylo znát na každém kroku. Co nám občas dělalo potíže, bylo značení stezky. Několikrát jsme se museli zastavovat, hledat další záchytné body nebo se orientovat svými smysly. To nám cestu občas stěžovalo.
Když už jsme se blížili k chatě, postavila se nám do cesty řeka, která se nedala obejít. Po chvíli přemýšlení a přemlouvání, že se nám do té studené řeky opravdu nechce, nebyla jiná možnost, než se vyvléct do spodního prádla a řeku přebrodit. První odvážlivec byl můj kluk. Prozkoumal bezpečný terén, kterým jsem šla hned v zápětí za nim. Po vylezení z vody se mi nohy klepaly jak ratlíkovi, ale byla jsem ráda, že jsem neuklouzla a v pohodě jsem to zvládla. Za námi se po chvíli vydali i Kuba s Romčou.
Došli jsme tedy úspěšně i k druhé chatě. Chata byla stejná jako ta první, jen místo kamínek byl otevřený krb. Kousek od chaty tekla široká řeka, ve které jsme se s mým klukem vykoupali na Adama a Evu, a řeknu vám, skvělý pocit, když vylezete ze studené vody a můžete stát na vzduchu nazí a je vám teplo.
Večer jsme si udělali jídlo u rozpáleného krbu a šli brzo spát. Den byl náročný, proto jsme si chtěli odpočinout na další, a poslední den.
V neděli ráno jsme byli přesvědčeni o tom, že dojdeme až do cíle. Kuba plánoval cestu. Jedna byla delší, strmější a začínala už u chaty, a ta druhá byla kratší, ale museli bychom možná tak 8-10x brodit řeku. Kterou si myslíte, že jsme si vybrali?
Ano správně, my jsme si vybrali tu kratší. Znamenalo to pro nás, několikrát si sundal oblečení, boty a přebrodit řeku, obléct se, kousek popojít a udělat to znovu. Řeku jsme přebrodili podruhé, když jsme usoudili, že je v řece tolik vody, že bychom to někde nemuseli ani přebrodit a jen by nás to zdržovalo. Proto jsme se vrátili zpátky k chatě. Tímto jsme ztratili asi hodinu a půl času a vydali se tou delší, ale strmější cestou.
Všeho všudy jsme řeku brodili 5x.
Cesta byla opravdu strmá, šli jsme pomalu a začali jsme uvažovat nad variantou, že to na parkoviště asi nestihneme. Po 3 hodinách jsme dorazili na chatu Kiwi Saddle Hut, kde jsme zjistili, že by nám dalších cca 5 hodin trvalo než bychom došli k autu. Naštěstí zhruba 3 hodiny od této chaty byla schovaná chata v lese, chata Studholme Saddle, na kterou jsme se rozhodli jít a přespat tam. Ke konci cesty, která opět končila v údolí, začal foukat opravdu studený, silný a nárazový vítr. V tuto chvíli jsme potkali 2 holky, které šly na stejnou chatu jako my. Pro nás to byl signál, že se nám to večer může ještě pěkně zkomplikovat. Proč? Tyto chaty totiž fungují tak, kdo dřív přijde, ten má místo v posteli. Věděli jsme, že nás je v tuto chvíli 6 a mohlo by nám to pěkně znepříjemnit večer.
Došli jsme do údolí, holky byly venku u ohně a řekly nám, ať si vezmeme chatu, a ony se vyspí v přístřešku ve stanu. Nebyl to pro ně problém a my jsme jim moc děkovali za to, že asi po 8-9 hodinách na cestě se v klidu vyspíme v chatě. Jediný problém, který nám v chatě nastal, bylo dřevo. Bylo vlhké a nedalo se zapálit v krbu. Pro mě to byla nechladnější noc na chatě.
Ráno jsme se v klidu vyspali, znovu a už naposledy uklidili pečlivě chatu a mohli vyrazit na poslední 3 hodiny cesty. Po všech těch dnech, to pro nás byla třešnička na dortu. Zdolat jeden kopec, pak už jenom rovinka a z kopce dolů na parkoviště. Rovinka nám dala asi nejvíc zabrat z celého dne. Znovu foukal nárazový vítr, nechybělo moc a mohli jsme se do větru opřít, jak byl silný. Bylo pondělí a my jsme znovu dorazili na vrchol Kaweka, kde jsme byli v pátek. Před 4 dny byl vrchol pod sněhem a teď už po sněhu nebyla ani památka.
Ten den byla tak krásná viditelnost, že jsme z vrcholu viděli na Tongariro a Horu Osudu, kterou jsme zdolali v listopadu 2019. O tomto treku si můžete přečíst ZDE
K autům jsme dorazili okolo 12 hodiny, zjistili jsme, že je s auty všechno v pořádku, mohli si v klidu sednout a vychutnat si zaslouženou, vychlazenou Plzeň.
V závěru bych jenom chtěla napsat, že jsem se snažila zjistit přesný počet kilometrů a převýšení, které jsme během těchto dnů zvládli. Jelikož jsme několikrát šli jinou stezkou, než byla na mapě, nepodařilo se mi to přesně spočítat. Vím ale, že jsme od pátku do pondělí ušli zhruba 30-35 kilometrů s celkovým převýšením cca 3 100 metrů.
Důležité body na závěr?
– cesta k parkovišti je po gravelce,
– trasa není až tak dlouhá kilometrově, ale zato náročná na převýšení,
– může se Vám stát, že budete brodit řeku,
– chaty = kdo dřív přijde, ten má místo v posteli,
– u chatek bývají pilky a sekýrky, ale nemusí být ostré. Doporučuji vzít vlastní malou pilku.,
– vezměte si papíry na podpal dřeva, ať nemusíte používat časopis Hunting and Fishing, jako jsme to museli v nouzi udělat my,
– vemte si více jídla, kdyby se Vám stalo, že zůstanete o pár dní déle, než jste počítali,
– nespoléhejte se na vyznačení trasy. Mnohdy jsou značky spadené, nejdou vidět, nebo tam vůbec nejsou. Více se spoléhejte na offline mapy ve svém mobilu.,
– dejte si na čas, ať nemusíte spěchat a cestu si užijete,
– myslete na počasí a před odjezdem do parku dejte někomu vědět, kde jste a jak dlouho tam zhruba budete. Signál, je tam jen zřídka kdy.
A jaký jsem z toho měla pocit já? Pro mě byl tento trek mnohem lepší, než například Great Walk – Kepler track, který jsme šli. Nic tu nebylo zadarmo, překonávala jsem své síly, a večerní chata s ohněm byla ta pravá odměna po celém dni. Koupání v řece a brodění řeky dodávalo tomuto treku to pravé dobrodružství.
Kdo budete mít možnost, jděte. I tento trek stojí za to!
