Je Roys Peak opravdu tak krásný, jak se říká?

, ,

Co se mi vybaví jako první když se řekne Nový Zéland? Pták Kiwi, ovce, život v autě a v neposlední řadě taky jeden z neznámějších treků ve Wanace. Roys Peak. Slavný Roys Peak, ze kterého má snad každý člověk fotku na tom nejfotogeničtějším místě. Ano, davy turistů sem jezdí každý rok, aby měli taky svoji fotku „do alba“. 

I my jsme se na toto místo vydali. Jedno nám ale „chybělo“. Davy turistů. A bylo to taky dobře. Jelikož je ve světě stále pandemie a Nový Zéland má zavřené hranice, žádné davy šílených nadšenců tu nemůžou. Pro nás to bylo super. Měli jsme toto místo téměř pro sebe. Udělali jsme si to ale po svém a jinak. 

Byla sobota ráno 23.1.2021 a my jsme šli sbírat třešně. Bylo to ale naposledy. Věděli jsme, že ten den chceme tuto práci ukončit, protože už od pondělí jsme začínali pracovat na borůvkách v Roxburghu. Chtěli jsme mít pro sebe aspoň kousek víkendu a proto jsme se rozhodli odjet do Wanaky a jít tento trek večer. 

Náš cíl byl jasný. Sbalit si krosnu s věcmi, jídlem, techniku a vyrazit na kopec. Čekalo nás 8 kilometrů do dlouhého serpentýnami položeného kopce s převýšením víc než 1 000 metrů. Po takové době nic nedělaní, když neberu v potaz každodenní práci na třešních, to byla makačka. 

Pořád jsme měli dost času. Dali jsme si v klidu kafíčko, a najednou jsme se otočili a bylo 7 večer. Věděli jsme, že sluníčko zapadá o půl 10 a chtěli jsme to stihnout. Měli jsme co dělat. Cesta nahoru trvala 2 a půl hodiny. 

Takový západ jako jsme si vysnili jsme bohužel nestihli. I přesto, že jsme přišli přesně na určený čas, sluníčko už bylo pryč a krásné večerní barvy vzalo sebou. Trošku nás to mrzelo, ale nic se nestalo. Můj kluk, si i tak vyhrál s večerní oblohou a já jsem nám začala připravovat náš hotel na jednu noc. Ano, čtete dobře. Postavili jsme si na Roys Peaku stan a přespali tam, abychom ráno stihli východ sluníčka. Není to přímo dovolené, ale žádná cedule nám to taky nezakazovala, takže jsme toho využili a spali s nočními teplotami okolo nuly ve stanu. 

Po tak dlouhé době, to bylo zase něco nového. Rozmazlili jsme se spaním v autě a teď jsme spali ve stanu, kde mému klukovi chybělo asi 10 centimetrů, aby se v klidu mohl natáhnout a lehnout rovně. Proto přišla na řadu Marťasova oblíbená uhlopříčka. Večer jsme si udělali čínskou polévku na zahřátí, vypili skleničku vína a šli si lehnout.

Věděli jsme, že ráno budeme vstávat okolo 5 hodiny, abychom stihli uklidit stan a připravili se na východ. Noc byla všelijaká. Moc jsme toho nenaspali, vnímali jsme každé pohnutí, slyšeli každé zašustění trávy.

Ráno jsme se probudili do krásného počasí. I přesto, že byly noční teploty okolo nuly, v noci nám zima nebyla. O půl 7 vycházelo sluníčko a my byli připraveni na tu nádheru. Stálo to za to. Zas a znovu jsme byli součástí toho, jak se všechno probouzí do nového dne. Jak se celá Wanaka zahalila do zlaté barvy a my ucítili první teplé ranní paprsky na obličeji. 

Při východu jsme nebyli sami. Přišlo se za námi podívat asi 7 lidí. Lidé, kteří chtěli být součástí nedělního krásného rána. Udělali si fotku na tom nejlepším místě a nechali nám prostor, abychom si ji mohli udělat i my, a měli tak vzpomínku na celý život. 

Až jsme si užili krásný východ, schovali jsme se na záchod, který byl kousek od tohoto místa, kde nefoukalo a my jsme si tam mohli uvařit čaj. 

Jelikož jsme nebyli na samotném vrcholu Roys Peaku, ale čekalo nás ještě zhruba půl hodiny cesty do kopce, schovali jsme si krosny do trávy a šli jen s foťákem v ruce. Byli jsme rádi, že jsme šli bez krosen a nic nás tak nezdržovalo. 

Na úplném vrcholu jsme měli výhled k nezaplacení. Jelikož bylo opravdu pěkné počasí, viděli jsme do celého okolí. I přesto foukal studený vítr, takže jsem nahoře nezůstávala moc dlouho a šla pomalu dolů.

Myslela jsem si, že cesta dolů k autu nám uteče rychle. Jdete jenom z kopce. Ale nebylo tomu tak. Nevíme proč, ale hodně se nám to táhlo. Byli jsme unavení, žízniví a bolely nás prsty na nohou, jak nám neustále narážely na špičky bot. Po necelých 2 hodinách jsme úspěšně dorazili k našemu 4kolému miláčkovi, dopřáli si zasloužené vychlazené pivo a odpočinek.

Po úspěšném zvládnutí tohoto treku jsme měli konečně šanci porovnat, který z treku ve Wanace je lepší. Jestli Roys Peak, nebo Isthmus Peak, který jsme šli minulý rok. Oba dva jsme se shodli na tom, že Roys Peak je opravdu lepší, jak spoustu lidí říká. Každý z těchto treků má ale něco do sebe. My jsme si vybrali tento.

Kdo z Vás by si rád přečetl článek i o Isthmus Peaku, najdete ho ZDE.

A jaké mám doporučení na závěr? Jděte na Roys Peak, když má být krásná noční obloha nebo na východ sluníčka. Opravdu to stojí za to. Uvidíte sami. My už jsme to zažili, teď je řada na Vás.