Díky cestování si čím dál tím víc uvědomuji…

, ,

V době, kdy mě začalo lákat cestování, jsem se těšila, že poznám nová místa, nové lidi, budu mít spoustu zážitků a vzpomínek, které mi nikdo nikdy nevezme. Chtěla jsem začít cestovat dokud nemám v Česku žádné závazky. Žádnou hypotéku, žádný byt, žádné děti. Chtěla jsem procestovat svět, abych o něm mohla všem vyprávět a jednou to předat i svým dětem. Takže kdy jindy, než teď? 

Když jsem odlétala na Nový Zéland, věděla jsem, že se budu chtít za rok vrátit zpátky do Česka. Strávit Vánoce se svou rodinou, užít si zimu a pak odletět, třeba do Austrálie. Už jsme měli plány, už jsme měli představu, jak to uděláme, ale pandemie, která nastala na celém světě, mně, mému klukovi, mé rodině i lidem na celé planetě zkomplikovala život. Já mám teď ale aspoň čas na přemýšlení, čas na rozhodování a tvoření nových hodnot svého života.

Obdivuji lidi, kteří cestují rychle. Na jejich sociálních sítích uvidíte fotky ze spousty krásných míst po celém světě. Eiffelova věž, šikmá věž v Pize, New York, Grand Canyon, Hawaii a spoustu dalšího. Je to fajn vidět tyto krásy, zažít je a být součástí těchto pěkných míst. Ale z mého pohledu to má i svoje negativa. Vidíte je jen na chvíli a už jste zase pryč. Abyste to takto zvládali, jezdíte na různé prodloužené víkendy za výhodné ceny. Pokud byste na těchto místech chtěli strávit více času, budete potřebovat asi daleko více peněz, nebo vydělávat online. Rychle cestování už si nedokážu ani představit. Co jsem tady na Novém Zélandu, mám daleko více času na to, abych poznala zdejší kulturu, místní lidi, ochutnala novozélandskou kuchyni a poznala tuto zemi do hloubky.

Čím víc si začínám totiž uvědomovat, život okolo sebe. Za dobu, co jsem tady, jsem o sobě zjistila zase spoustu věcí. Jak těch pozitivních, tak i těch negativních. Dokážu vydržet se svým klukem v jednom autě 24/7, dělám věci, které bych v České republice třeba nikdy nezkusila a naučila jsem se zase daleko víc o tom, že člověku stačí ke štěstí tak málo. 

Pomalé cestování mi taky dodává pocit, že se můžu na nějakém pěkném místě zastavit, dlouhé hodiny sedět a kochat se přírodou, nebo magickým západem sluníčka, kterých je tu opravdu spoustu.

Cestování mi dává svobodu. Dává mi obrovskou svobodu v tom, kde zrovna můžu být, co můžu dělat a kam se můžu přemístit. Když nejsme spokojení v práci, můžeme kdykoliv skončit, když se nám nelíbí nějaké místo, můžeme přejet o kousek dál a užít si krásnou přírodu zase někde jinde. I když vím, že musím řešit každodenní situace a problémy, které se nám na cestách dějí, pořád se cítím mnohem lépe, než kdybych musela řešit situace normálního života, jako placení nájmu, hypotéky nebo hledání přijatelné pozice v práci. I přesto, že žiju dospělácký život jako každý jiný, cítím se mnohem lépe, šťastněji a svobodněji. O to víc, se bojím, až se do tohoto normálního života zase jednou vrátím a začnu ho žít. 

I přesto, že jsem navštívila Thajsko jen na 2 týdny, a Nový Zéland byl pro mě obrovská zkušenost, za tu dobu jsem poznala spoustu nových lidí, kteří obohatili můj život, navázali jsme mezi sebou kontakty, které mají silnější vazbu. Poznala jsem krásná nová místa, s okamžiky, které si uchovám v paměti a promítnu ostatním v článcích s fotografiemi mého kluka. Měla jsem možnost poznat místní lidi, kteří mě poprvé vzali na loď, ochutnala jsem poprvé langusty a dali mi s mým klukem takovou důvěru, že jsme mohli využívat jejich letní domek, jak jen jsme chtěli. 

Díky tomu, že jsem odjela ze své rodné země, jsem začala žít více minimalisticky. Už rok a 3 měsíce žiji v autě, ve kterém mám všechno co potřebuji. Mám tu pitnou vodu, kuchyň, poličky se všemi potřebnými surovinami, komodu, kde schováváme neopreny, šuplíky s oblečením a surfy na střešních nosičích, které čekají na super vlny. Zjišťuji, že toho nepotřebuji tolik, jak jsem se obávala. Že nepotřebuji desatery boty, 5 kabelek a spoustu šmínků, které nepotřebuji, protože mám dostatek vitamínu D ze sluníčka. 

Tím, že žijeme s mým klukem v autě, nemusíme platit za nájem. Jediný náš nájem je benzín do auta. Další peníze utratíme za jídlo a věci, kterými si chceme udělat radost. Kajak, surf, neopren a další. Malé věci, které nám vytvoří spoustu radosti. 

I přesto, že vím, že je teď nereálné pro normálního průměrného člověka začít cestovat a musí dodržovat veškerá opatření, je těžko představitelné něco takového zažívat. 

Ale věřím, že až se situace za chvíli, nebo za delší dobu znova umoudří, budete mít všichni, kteří se této šance chopí, možnost zažít stejné nebo i lepší zážitky a situace, které vám ukážou smysl celého cestování. 

Pokud můžeš, pokud tě nic nedrží, pokud potřebuješ zažít něco nového, něco svobodného, pokud si potřebuješ utřídit myšlenky a přijít na smysl svého života, začni cestovat. Začni cestovat sám, s kamarádem nebo přítelem, ale začni. Sbal si jednu krosnu, vem si své nejdůležitější věci a jeď. Začni cestovat, začni poznávat nové lidi, nové příběhy, novou kulturu, novou kuchyni, nová místa. Svět je velký a stále krásný, tak proč jej sledovat od televizní obrazovky. Zažij ten pocit, zažij ten feeling!