Auckland. Ano či ne?

Auckland. Velké město, kde se určitě najde nějaké to kulturní využití, ale ne až tak moc pro lidi, kteří milují přírodu a chtějí poznat co největší část Nového Zélandu v rozmezí jednoho roku. Stejně jsme ale v Aucklandu i tak museli strávit nějaký čas. Když jsme v září přiletěli čekala nás nejprve prohlídka na letišti, která byla opravdu důkladná. Měla jsem z ní docela velký strach, ale nakonec mé obavy byly zcela zbytečně přehnané. Už v letadle jsme museli vyplnit formulář, o nás, o našich detailech letu, kde jsme se pohybovali v posledních 30ti dnech, jestli převážíme nějaké jídlo, pití nebo kempingové věci. Při nepřiznaní některé z věcí vám totiž hrozí vysoká pokuta. Té jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Pokud tedy převážíte nějakou outdoorovou obuv nebo kempingové věci, musíte si je buďto sami ještě doma před odjezdem vyčistit, nebo Vám je vyčistí přímo na letišti při kontrole. Jedná se totiž o to, že na území Nového Zélandu nesmíte dovést žádné zbytky půdy a celkově žádné bakterie z jiných zemí. Proto ta důkladnost. Zdejší přírodu si tady opravdu hýčkají a v konečném důsledku to jde hodně vidět. Je opravdu super, že to tu takto funguje. Formulář, který jsme vyplnili v letadle jsme posléze odevzdali při kontrole. Oni to nakonec až tak moc neřešili, jak jsem všude četla, ale náhoda je blbec a proto je určitě lepší mít všechno v pořádku, než potom strávit zbytečně hodně času na letišti kvůli problémům.

Z letiště jsme se jeli rovnou ubytovat do hostelu, který už jsme měli předem domluvený. Po celou dobu, co jsme byli v Aucklandu jsme využívali hostely, protože byly nejlevnější a taky byly na každém rohu. Během té doby, než se nám podařilo koupit auto jsme vystřídali 3 různé hostely. Někde bylo líp někde hůř, ale zvládli jsme to i přes zimu, která byla v pokojích. Od začátku jsme věděli, že tam nechceme strávit hodně času a proto jsme se snažili co nejdřív koupit auto, se kterým vyrazíme skrz naše dobrodružství.

Auta, která jsou na fotkách jsou ze dne, kdy jsme byli na kontrole našeho nového domečku na kolečkách. První je Volkswagen, který si koupím až jednou budu velká 🙂 Bylo krásné, celé v retro stylu, které se mi fakt líbí 🙂 No a druhé auto je Alfa Romeo 1750, což byl neskutečný bourák, no a ten si nekoupím asi nikdy 🙁 My jsme si nakonec koupili Nissan Caravan z roku 2010 v hodně dobrém technickém stavu (já, se v tom teda nevyznám, ale můj přítel naštěstí ano), který nás vozí po celé zemi už více jak 4 měsíce a dělá nám radost. Poté, co jsme měli oficiálně klíče od auta v ruce, jsme mohli opustit Auckland a vyrazit jižně do místa zvané Taupo. Ale o tom zase až příště 🙂