Den volna? Ani nás nenapadlo. Pokračovali jsme dál na chatu vzdálenou 12 kilometrů
Další týden už je za námi a já vám přináším pokračování, které nás čekalo ještě ten den. Takto jsem ukončila článek z minulé neděle, který si můžete přečíst ZDE.
…Ten den pro nás ještě zdaleka tak nekončil. Ten den byl pro nás ještě dlouhý, ale jak, kde a čím pokračoval, tak na to si budete muset počkat do příští neděle…
A takto začínám jeho pokračování.
Když jsme přišli na parkoviště Gertrude Saddle, dali si vychlazené pivo, najedli se a trošku si odpočinuli, náš den tímto nekončil.
Byli jsme domluveni s tou samou partou lidí, že ještě ten den přespíme na chatě. Zničených stanů už bylo dost, tentokrát pevná chata s postelemi a matracemi. A jaká, že to chata? Chata McKellar vzdálená z parkoviště zhruba 12 kilometrů. Tato chata se musela platit tzv. Hut ticketem, nebo-li lístkem na chatu. Ten jsme si museli koupit ještě ve městě Te Anau, které je posledním místem se signálem a taky posledním místem, kde se to dá koupit. My jsme si jej koupili na začátku týdne, než jsme vůbec odjeli na Milford Sound. Na tuto chatu je potřeba 1 zelený lístek za 15$ (225 Kč) na osobu.
Přejeli jsme na parkoviště odkud můžete jít Routeburn track a taky na Key Summit. Už jsme věděli, co si sbalit sebou, proto to byla rychlovka.
S mým klukem jsme vycházeli okolo páté hodiny odpoledne, protože jsme věděli, že se na chatu dostaneme cca za 3 hodiny.
Cesta nebyla nijak zvlášť zajímavá. Celou dobu jdete lesem, do mírného kopce, takže se ani moc nezastavujete a jdete. Zhruba po hodině se dostanete k rozcestníku. Doleva pokračujete dál na chatu, doprava jdete na Key Summit. Když už jsme tam byli, rozhodli jsme se tam rychle vyběhnout. Nechali jsme si batohy schované v lese a šli jenom s foťákem v ruce. Nahoře jsme byli zhruba za 30 minut. Výhledy byly pěkné, ale my jsme začali být unavení a po tom, co jsme zažili Gertrude Saddle předešlý den, už nás nedokázalo nic tak moc ohromit.
Po cestě zpátky jsme si v lese vyzvedli batohy a pokračovali lesem. Za další asi půl hodinu dojdete k chatě u jezera, kde jsme taky potkali naši kamarádku Páju. Jen na chvíli jsme se tam zastavili a málem nás sežraly naše známé Sandflies (písečné mušky). Musela jsem začít tancovat, abych byla v pohybu a ony mě nesežraly zaživa.
Vzali jsme Páju a pokračovali na naši cílovou chatu společně. S Pájou jsme si měli aspoň o čem povídat a cesta nám jakš takš utíkala.
Ke konci už to bylo opravdu hodně zdlouhavé a už nás to nebavilo. Jdete pořád lesem a nic zajímavého se neděje. Až v závěru jsme zjistili, že už je chata asi 400 metrů před námi. Zrychlili jsme, abychom už tam byli a konečně si sedli.
Úspěšně jsme dorazili do cíle, lidé, kteří už tam byli, nechápali z čeho jsme tak vyřízení, když jsme šli celou dobu po rovině. Nevěděli ale, jakou předchozí noc jsme zažili a kde jsme vlastně byli.
Večer jsme si udělali jídlo, dali si jedno pivo a s únavou jsme padli do postele.
Spali jsme 11 hodin a bylo to těch nejlepších 11 hodin na chatě, jaké jsem kdy zažila. Všichni jsme se probudili odpočatí, a šťastní, že jsme se normálně vyspali.
Ráno jsme si udělali snídani, sbalili věci a šli zpátky na parkoviště. Ano, tou stejnou cestou zpátky. Znovu 12 kilometrů lesem.
Odpoledne jsme úspěšně dorazili na parkoviště a oficiálně odjeli z nejkrásnější oblasti Milford Sound, zpátky do Te Anau, kde jsme se po týdnu zkulturnili, pořádně vysprchovali a šli si dát dobré jídlo a taky něco dobrého k pití.
A co na závěr?
- chata McKellar je určitě fajn na přespání, když jdete vícedenní trek v této oblasti.
- Byla velká, prostorná a na pěkném místě u řeky.
- Chata se platí renžrovi přímo na chatě, a to zeleným lístkem za 15$ na osobu.
- Řeknu to znovu. Milford Sound byl pro mě tou nejkrásnější oblastí celého Nového Zélandu.
Takže až budete váhat jestli tam jet nebo ne. Rozhodně a 100% ano. Nebudete toho litovat.