Jako bychom se vrátili zpátky v čase

,

Kde jsem minulý týden skončila, tam dneska navážu, jak jsem slíbila.  

V úterý ráno jsme se moc dlouho nevyspali. Vstávali jsme před šestou hodinou ráno, protože jsme odjeli na to nejvzdálenější místo v Milford Soundu, kam se dá dojet autem a odkud jsme lodí odjížděli prozkoumat místní vodopády a celý Fjord. 

Z kempu, ve kterém jsme spali, jsme se těšili, a všichni nám říkali, že je to ta nejkrásnější cesta. Všude okolo nás budou vysoké hory, a když budeme mít štěstí, uvidíme spoustu malých vodopádu. My jsme teda to ráno neměli štěstí ani v jednom. Všude se držela hustá mlha, která nám ani na chvíli nedovolovala vidět tu krásu okolo nás. Asi jsme se moc těšili. 

Začalo se vyjasňovat až po příjezdu na místo. Byl to aspoň signál pro mého kluka, který nadšeně popadl foťák, stativ a šel fotit. Celou situaci mu ale znepříjemňovaly sandflies “písečné mušky”, které se ho snažili sežrat zaživa. Naštěstí se vrátil celý, ale poštípaný a znechucený, že si to v klidu neužil.

V 8:50 nám odjížděla malá loď na projížďku fjordem. V pondělí jsme si zarezervovali místo u společnosti MITRE PEAK CRUISES, o které jsme se dočetli pozitivní a příjemné recenze. Navíc jsme věděli od našich přátel, že s nimi byli osobně spokojeni. Jeli na stejnou prohlídku jako my, při plavbě viděli delfíny, a kapitán se k delfínům vrátil, aby si to cestující pořádně užili. 

V náš den a ranní čas jelo na lodi asi 10 lidí. Nikdo neseděl vevnitř lodi, ale všichni byli venku, aby si doslova užili tu nádheru kolem. 

Sotva jsme vypluli, nestačila jsem se divit. Všude nádherný klid, zelená příroda, tekoucí malé vodopády a my. Jako by se v té oblasti zastavil čas a my toho byli součástí. 

Celá plavba trvala okolo 2 hodin, ve kterých jsme stihli projet levou stranu a vrátit se pravou stranou zpátky do přístavu. Během celé plavby nám kapitán povídal o zajímavostech z této oblasti, zajel lodi tak blízko vodopádu, že nás to všechny příjemně osprchovalo a zchladilo. 

Na zahřátí jsme si potom mohli vypít čaj nebo kávu, která byla součástí ceny plavby. Celou dobu se o nás příjemně starali a my si tam mohli vychutnat pěknou a ničím nerušenou jízdu.

Viděli jsme přírodu, jakou jsme na Novém Zélandu ještě nezažili. Viděli jsme, že v této oblasti je příroda svým vlastním pánem a nikdo ji nezastaví. 

Jak už jsem jednou říkala, v této oblasti prší 200 dní v roce a taky to bylo znát. Když jsme projížděli celou oblastí, viděli jsme jak jsou v kopcích vytvořena koryta, kterými se normálně valí silný proud vody a bere sebou vše co mu stojí v cestě. Vypadalo to až hrůzostrašně. Představa, že tam uvíznete v období záplav, je děsivá. Nám se naštěstí nic takového nestalo a mohli jsme si užít Milford Sound v celé jeho kráse. 

Po zbytek dne jsme si užívali pohodu u vody, fotili, natáčeli a připravovali se na další den, o kterém jsme byli přesvědčeni, že bude ten nejlepší. 

A taky že byl. Ale co a kde nás čekalo ve středu, tak na to si musíte počkat do příští neděle, protože TO byla kapitola sama o sobě.

Na co se ale můžete ještě na závěr podívat, jsou 3 videa, jak to vypadalo z naši projížďky na lodi.