Isthmus Peak
Co vám naskočí jako první, když se řekne Wanaka? U mě to jsou 2 nejznámější treky, které můžete jít. Isthmus Peak a Roy’s Peak.
V době, když jsme se rozhodli jít, bylo na Novém Zélandu ještě hodně turistů, kteří chtěli vidět, to stejné jako my. Roy’s Peak. Je hodně známý, každý kdo tu byl, má fotku z jeho slavného místa. Každý tam chce jít, každý chce mít fotku. A když říkám, že tam každý chce jít, asi si dokážete představit, jaká spousta lidí se tam za jeden den vystřídá. Navíc v létě a se spoustou backpackerů a asijských turistů okolo vás. Věděli jsme od lidí, kteří byli na obou těchto místech, že jsou hodně podobná, ale Isthmus Peak není tak “slavný”. Proto jsme se rozhodli jít právě na tento “méně známý” vrchol, kde nebudou takové davy.
Jaký byl náš původní plán? Vyjít ráno na Isthmus Peak, a ještě ten den si sbalit věci a přespat na vrcholu Roy’s Peaku, kde bychom strávili krásnou noc pod hvězdnou oblohou. Ráno se vzbudit, užít si teplý čaj při východu sluníčka a mezitím, co bychom šli pěkně pomalu dolů, davy lidí by se hnaly nahoru. Náš plán byl jasný.
Někteří nám řeknou, že jsme blázni, protože je to náročné, ale jak to celé dopadlo, se dozvíte dál.
Byla středa 12. března večer a my jsme akorát dojeli do free kempu, kde jsme měli v plánu přespat a ráno hned vyrazit. Jak to u nás bývá, při takovýchto trecích se balíme večer předem. Má to své výhody. Ráno tím ušetříte čas a nemusíte myslet na to, jestli jste na něco nezapomněli.
Podle předpovědi nám vycházelo krásné počasí. Nebrali jsme si sebou moc věcí, které by nás zatěžovaly a zdržovaly. Čekala nás vzdálenost 15,9 kilometrů a celkové převýšení 1 133 metrů. Cestou nahoru nejdete lesem, takže vás čekají pěkné výhledy do okolí, ale zase se můžete setkat s protivným, studeným větrem, který vám to trošku znepříjemní. Stačí se jen dobře obléct a užívat si tu faunu i flóru okolo sebe.
Jak jsem zmiňovala na začátku. Isthmus Peak “není až tak slavný”. Proto jsme cestou opravdu nepotkali skoro žádné lidi, kteří by nám cestu znepříjemnili svým dýcháním na záda, focením nebo mluvením. Pěkně jsme si cestu nahoru užili.
Když jsme došli k samotnému vrcholu, rozprostírala se okolo nás krajina s výhledy na jezero Wanaka z jedné strany, a jezero Hawea z druhé strany. Znovu jsme měli možnost vidět krásný kontrast krajiny s čistě modrou vodou v jezerech.
Jelikož ten den foukal opravdu protivně studený vítr, nezdržovali jsme se nahoře moc dlouho, udělali nějaké fotky na památku a šli pomalu zpátky dolů. Když říkám pomalu, bylo to kvůli mému kolenu, které se zase ozvalo, opravdu pomalu. Nikam jsme nemuseli spěchat a i cestu dolů jsme si užívali.
Když jsme došli zpátky k autu, asi už si dokážete odpovědět na to, zda jsme zdolali cestu nahoru na Roy’s Peak. Bohužel ne. Skrz mé koleno jsem to nechtěla riskovat a potřebovala jsem si odpočinout.
Proto jsme měli v plánu, že tento vrchol zdoláme 2 dny poté, abychom měli stejnou vzpomínku jako ostatní a měli svůj vlastní klid, že jsme byli i na Roy’s Peaku. Jenomže předpověď počasí nám nepřála a my proto nemohli jít. Nemáme tedy stejnou fotku jako tisíce lidí, kteří si pro tuto fotku museli vystát frontu, aby ji měli.
Mrzelo nás to, a vůbec netušíme jestli se ještě někdy vrátíme na jižní ostrov a tento vrchol si odškrtli jako splněný. Ale jak si vždycky říkám, “co se má stát se stane.”
My jsme si, pro nás, trošku smutný okamžik, že jsme tam nešli, vynahradili den po Isthmus Peaku tím, že jsme provětrali náš kajak na krásném místě Glendhu Bay, které také popisuji v článku Na kajaku napříč nejen novozélandskými jezery
