Život není tak krátký

Na cestách nikdy nevíte na koho narazíte. Mě zrovna dneska po cestě domů vlakem od mého přítele příjemně překvapila jedna starší dáma. Byla to opravdu dáma. Když jsem ji pomáhala do vlaku s kabelkou, všimla jsem si, že je menší postavy, elegantně upravená a voněla jemným parfémem. Nasedli jsme, průvodčí zapískala píšťalkou a začali jsme opouštět zastávku Ostrava Střed. Po chvíli, co ta starší dáma zjistila, že v celém vagonu není místo, přisedla si ke mně.

Zeptala se mě odkud jedu, a když jsem ji řekla, že jedu od svého přítele, potěšilo ji to a začaly jsme si povídat. Nejprve mi říkala, jak celý svůj život zasvětila učitelskému životu. Říkala mi, jak si pamatovala všechna jména svých žáků, jak k nim byla vždycky spravedlivá, a jak zase oni ji měli rádi. Část rozhovoru, ale kterou si pamatuji ještě dneska byla ta, když mi začala vyprávět příběh o své životní lásce. Celou dobu jsem bedlivě poslouchala každé její slovo, vnímala její úsměv, její zářící oči, když mi vyprávěla, jak byla se svým manželem celý život šťastná, až do doby, než ji před rokem zemřel na rakovinu plic. 

Brala hodně statečná. Ani neplakala když mi o něm vyprávěla, ale co pro ni bylo stále těžké byly dopisy, které si posílali v minulosti. Na ty odvahu stále neměla. Měla strach, že se ji to všechno znovu vrátí a jí bude znovu smutno. Říkala mi, že to byly její nejkrásnější léta, které mohla prožít. Se svým manželem byla do posledních chvil, jak mu to slíbila. Poděkovali si za všechno, co společně v životě prožili, rozloučili se, a ona mu na závěr zavřela oči. Když jsem se ji zeptala, kolik strávili společných let, řekla mi s úsměvem na rtech, “krásných 58 let.” Při každém jejím slovu jsem si uvědomovala, co je to vlastně láska, jak dokáže být silná, jak dokáže člověka pobláznit a co opravdu znamená slovo MILUJI TĚ.

Vždycky jsem si přála někoho takového poznat, prožít s ním krásný život, být šťastná a mít krásné stáří. Tato dáma měla krásný život, který ani po smrti svého manžela nezahodila a neseděla doma, kde by byla sama. Naopak začala znovu chodit mezi lidi, po letech znovu poznala svého středoškolského kamaráda, se kterým ve svých 80ti letech odletěla v září na 14 dní do Španělska na dovolenou…

Tak co myslíte, není tohle náhodou štěstí?